Seznam zásadních léčivých látek, které se nacházejí v rostlinách.
Léčivými látkami v rostlinách se zabývá několik věděckých oborů – chemie, biochemie, botanika, farmakognosie …. Některé z hlediska složení, některé z hlediska účinku, některé z lediska uložení v rostlinných částech.
Alantoiny – chrání, uklidňuje a hydratuje pokožku.
Často se používá k minimalizaci pórů, ale i kvůli anti-agingovým schopnostem. Podporuje růst nových kožních buněk a obnovu kožní tkáně. Zmírňuje podráždění. Chrání pleť před škodlivými vlivy UV záření a regeneruje ji. Výrazně omezuje působení volných radikálů. Nachází se například v kosodřevině, kaštanu, cukrové řepě, heřmánku, tabákovém semenu, pšeničných klíčcích……..
Alkaloidy – dusíkaté sloučeniny s extra silným účinkem.
Alkaloidy jsou přírodní dusíkaté látky rozdílných vlastností a struktur. Ve většině případů jde o látky pevné, krystalické (mimo nikotin, spartein a koniin), ve vodě málo rozpustné, bez barvy (mino berberinu a chelidoninu) a zápachu. Vyznačující se zpravidla silnými farmakologickými a toxickými účinky.Vyskytují se převážně u vyšších, dvouděložných rostlin (mák, vlaštovičník, rulík, blín, durman, dřišťál, krabilice, ocún, oměj, bolehlav,…). Najdeme je hlavně v kořenech, kůře, listech a semenech rostlin. Dnes je známo kolem 6 000 alkaloidů. V lidovém léčitelství se pro svou jedovatost nepoužívají.
Antokyany – rostlinná barviva s účinkem na organismus
Antokyany jsou skupinou přírodních barviv rozpustných ve vodě, a to modrých, červených nebo fialových. Antokyany však nejsou jen barvivy, mají také výrazně antioxidační účinky. Přirozeně se vyskytují hlavně v květinách a ovoci jako brusinky, maliny, švestky nebo třešně a nemají negativní účinky na lidské zdraví. Mezi nejbohatší zdroje antokyanů však patří arónie a plody černého bezu, měsíčku nebo borůvky. Antokyany jsou výborné přírodní antioxidanty.
Antrachinony – jsou používány jako laxativum
Je to aromatická organická sloučenina, derivát anthracenu. Anthrachinony se vyskytují v některých rostlinách jako například aloe kapská, sena, rebarbora, řešetlák, dále v houbách a lišejnících
Enzymy – biokatalyzátory chemických procesů
Enzymy jsou molekuly bílkovin, které řídí biochemické reakce. Zahajují a urychlují tyto procesy v každém živém organizmu, aniž by se přitom samy spotřebovávaly. Proto jsou označovány jako biokatalyzátory. Bez enzymů by neexistoval život. V rostlinách se nachází napríklad v papáji, ananasu.
Fenoly – desinfekční účinky a antioxidační účinky
Fenoly se v přírodě nachází ve velkém množství – je tisíce různých druhů. Fenoly se vyskytují ve všech částech rostlin, ve stonku, kořenech, cévním systému, a listech. V listech se skrývají v chlorofylu během roku a pouze na podzim se projevují krásnými červenými a purpurovými odstíny.
Fenolová barviva vyzařují barevnou paletu od červené k tmavě purpurové a dávají ovoci a zelenině jejich zabarvení. Léčivé vlastnosti polyfenolů se staly předmětem zájmu po objevení jejich schopnosti vychytávat volné radikály a pro antioxidační účinky. Vědci objevili, že vitamín C, přírodní nejčastěji se vyskytující lapač ve vodě rozpustných volných radikálů, se nachází ve fenolech ovoce a zeleniny. Vitamíny a fenoly spolupracují nejen ve vychytávání volných radikálů.Věřím i ve zvýšené protirakovinné účinky při výskytu obou těchto látek současně.
Flavonoidy – patří k velké skupině polyfenolů, čítajících přes 4000 druhů
Tyto látky pro jejich významné a různorodé pozitivní účinky na zdraví označovaji jako „přírodní biologické stimulátory“. Tyto látky ovlivňují reakci těla na vnější stres i průběh nemoci. Hlavní účinky flavonoidů zahrnují regulaci imunitní funkce, prevenci oxidace mastných kyselin, prevenci rakoviny a srdečního onemocnění, snížení alergií a prevenci před virovými a bakteriálními infekcemi. Běžně funkci flavonoidů podporuje vitamín C. Isoflavonoidy tvoří různorodou skupinu flavonoidů s jedinečnými účinky. Nacházejí se v luštěninách, zejména sóje, ve vojtěšce, kudzu, červeném jeteli, petrželi, kořeni lékořice (nikoliv ve sladkých výrobcích z lékořice) a v obilninách.
Fytohormony – hormonální působení
Fytohormony patří mezi důležité metabolity rostlin, které v menším množství ovlivňují jejich růst a vývoj. V rostlině jsou syntetizovány pouze v určité části, odkud jsou transportovány do jiných částí, kde probíhají potřebné fyziologické reakce. Fytohormony se dělí na několik skupin: gibereliny, cytokininy, auxiny, ethylen, brassiny, abscisová kyselina a jasmonová kyselina. Fytohormony napravuji důsledky hormonální nerovnováhy jako je porucha menstruačního cyklu, vaječníkové cysty, bolestivá menstruace, klimakterický i premenstruační syndrom. Fytohormony lze použít pro příznivé ovlivnění funkčních poruch štítné žlázy. Nachází se v červeném jeteli, rímském kmínu, drmku, rhodiole.
Glykosidy – soubor tisícovek různých sloučenin
Glykosidy jsou přírodní organické sloučeniny. Skládají se z cukerné složky (glukózy, rhamnózy, galaktózy,…) a necukerné složky (alykonu). Glykosidy jsou látky převážně bezbarvé, rozpustné v alkoholu a ve vodě, obsahující uhlík, vodík a kyslík, některé dokonce i dusík, draslík a síru. Tvoří energetickou složku rostliny (podle potřeby se glykosidická vazba zruší a uvolněný cukr rostlina použije). Jde o fyziologicky velmi účinné látky a podle vlastností se dělí do následujících skupin:
- kardioaktivní glykosidy (kardenolid, bufadienolid, digoxigenin, scillaridin, oleandrosid,…). Např. glykosidy z konvalinky, náprstníku, hlaváčku, brslenu, oleandru, čičorky,kokoříku, konitrudu a krtičníku.
- kyanogenní glykosidy Např. v orlíčku, bažance, lnečku, střemše, prosu a bezu černém.
- antrachinonové glykosidy Jsou obsaženy v řešetláku a krušině.
- thioglykosidy (hořčičné glykosidy). Vyskytují se u zástupců čeledí brukvovitých (černohořčice setá) a lichořeřišnicových (lichořeřišnice větší).
- furanokumariny Tyto látky obsahuje kerblík, miřík, bolševník, andělika, třemdava, morač,…
- saponiny (avenacin, bellisaponin, betula saponin, gypsosid A,…)Někdy se uvádějí jako samostatná skupina. Vyznačují se silnou dráždivostí, některé mohou být i prudce jedovaté. Pokud jsou vpraveny nitrožilně do krve, způsobují rozklad červených krvinek. Například paridin (vraní oko) a githagin (koukol). Naopak jiné saponiny uvolňují zahlenění horních cest dýchacích, působí dezinfekčně a pomáhají při onemocnění močového ústrojí a při revmatismu. Saponiny jsou obsaženy v konopici, prvosence vyšší, prvosence jarní, zlatobýlu a kopřivě dvoudomé, slézu, proskurníku, topolovce, …
Hořčiny – napomáhají trávení
Hořčiny jsou přírodní látky různého chemického složení a výrazně hořké chuti. V léčebných dávkách nemají žádné vedlejší účinky. Podporují vylučování žaludečních šťáv a tím i zlepšují trávení a ovlivnují i činnost jater a zlučníku. (hořec, vachta, zeměžluč, pelyněk, puškvorec, řebríček, pepř, zázvor,…)
Kumariny – spasmolytika, ředí krev
jsou pevné, aromatické látky. Jejich zápach připomíná vůni usušeného sena. Účinky kumarinů jsou velmi rozmanité. Zamezují srážení krve, tlumí křeče, podporují srdeční činnost, ovlivňují vstřebávání vápníku a odpuzují hmyz. Kumariny najdeme v :
Andělika lékařská, bolševník obecný, prha chlumní, svízel vonný, průtržník lysý, levandule lékařská, heřmánek pravý, jitrocel kopinatý, meduňka lékařská, komonice lékařská,…
Organické kyseliny – a jejich deriváty patrí mezi nejrozšírenejší organické slouceniny
v prírode. Setkáváme se s nimi jak u rostlin, tak i u živocichu,
a) Volne se kyseliny vyskytují v rostlinách a jejich cástech – listech, semenech, plodech, korenech, apod.
K temto kyselinám patrí kyselina mravencí, vinná, hroznová, citrónová, jablecná, olejová, štavelová a mnoho dalších.
b) Vázané karboxylové kyseliny se vyskytují rovnež velmi hojne. Ve forme solí je to napr. kyselina štavelová, kyselina vinná a další, ve forme esteru se s nimi setkávám v tucích, voscích, olejích (rostlinných), v ovoci, plodech, semenech apod
Minerální látky – ve formě solí
Prvky, které tvoří živé organizmy, se nazývají biogenní. Vedle prvků, které tvoří základ organických látek – C, H a O, rostliny obsahují řadu dalších prvků, které se v přírodě vyskytují především ve sloučeninách anorganických a ozna-čují se jako prvky minerální. Většina z těchto prvků plní v rostlině specifické úlohy, účastní se metabolických procesů nebo slouží k vytváření funkčních struktur. Takové minerální prvky, které jsou pro život všech druhů rostlin nezbytné, nenahraditelné a ve svých funkcích jsou nezastupitelné, se označují jako prvky esenciální. Dle svého funkčně nezbytného obsahu v sušině rostliny jsou prvky označovány jako makrobiogenní nebo mikrobiogenní (
Makrobiogenní prvky – C, H, O, N, K, Ca, Mg, P, S – jsou v 1 kg sušiny obsaženy
v množství větším než 1000 mg (1g).
Mikrobiogenní prvky – Cl, Fe, B, Mn, Zn, Cu, Ni, Mo – jsou v 1 kg sušiny zastoupeny
v množství menším než 100 mg (0,1 g).
Sacharidy – jsou produkty primárního metabolismu nezbytné k základním životním pochodům rostlin. Jsou nejrozšířenějšími přírodními látkami.
D-glukosa (hroznový cukr) rychle dodává lidskému organismu potřebnou energii, v lékařství je součástí umělých výživ. V přírodě se vyskytuje ve sladkém ovoci a medu.
D-fruktosa (ovocný cukr) pomáhá při léčení srdečních chorob a je vhodný pro diabetiky. Vyskytuje se v ovoci a medu společně s glukosou.
Sacharosa (třtinový nebo řepný cukr). Získává se ze stébel cukrové třtiny nebo bulvy řepy cukrovky. V lékařství se používá zejména k upravení chuti, jako pojivo a konzervační prostředek léků. Mezi disacharidy patří také maltosa a laktosa.
Maltosa se získává z naklíčených obilek ječmene a používá se ve formě výtažků jako posilující lék.
Laktosa (mléčný cukr) se získává ze syrovátky mléka savců a působí mírně projímavě.
Škroby (bramborový, rýžový, kukuřičný, pšeničný) patří mezi zásobní polysacharidy. Lékařství se užívají jako součásti zásypů a pudrů a jako nosiči látek v tabletovaných lécích (neovlivňují jejich účinnost).
Celulosa (buničina) je základní stavební jednotkou rostlinných buněk a pletiv. V lékařství se používá ve formě obvazů a vaty (z bavlny, jehličnatých, listnatých stromů,…).
Agar je stavební látka stélek mořských řas. V lékařství se užívá k lepšímu rozpadávání tablet a k výrobě beztukových základů pro masti. Působí mírně projímavě a hojí žaludeční vředy.
Fruktosany jsou zásobní látky v rostlinách čeledi Asteroceae (hvězdnicovitých) a Poaceae (lipnicovitých). Obsahují převážně fruktosu. Mezi fruktosany patří inulin, který pomáhá při zažívacích poruchách (nať čekanky obecné, kořen omanu pravého a smetanky lékařské).
Pektiny se vyskytují v rostlinných pletivech, hlavně v ovoci (ostružiny,…), jsou schopny bobtnat a vytvářet rosol. Upravují zažívání.
Slizy chrání pokožku a sliznici horních cest dýchacích i zažívacího ústrojí, zmírňují záněty. Slizové látky obsahuje květ a list podbělu, květ divizny, topolovky a lípy, list jitrocele kopinatého, kořen proskurníku a lopuchu většího, semena lnu, nať jablečníku obecného, meduňky a nať komonice lékařské. Slizy se zarazují mezi polysacharidy.
Saponiny – rozpouští hleny, zlepšují vstřebávání ostatních účinných látek.
Vyznačují se silnou dráždivostí, některé mohou být i prudce jedovaté. Pokud jsou vpraveny nitrožilně do krve, způsobují rozklad červených krvinek. Například paridin (vraní oko) a githagin (koukol). Naopak jiné saponiny uvolňují zahlenění horních cest dýchacích, působí dezinfekčně a pomáhají při onemocnění močového ústrojí a při revmatismu. Saponiny jsou obsaženy v konopici, prvosence vyšší, prvosence jarní, zlatobýlu a kopřivě dvoudomé, slézu, proskurníku, topolovce, …
Silice – výrazný dezinfekční, uklidňující účinek
Silice jsou éterické neboli esenciální látky, obsažené ve všech rostlinách. Patří mezi rozmanitou skupinu látek, ve vodě velmi špatně rozpustných. Silice jsou rozdělené na lipofilní a prchavé. Ve většině případů jde o látky voňavé, mohou být však též bez vůně. Silice jsou obsaženy v bylinkách, léčivých rostlinách nebo ve stromech. Patří k významným léčivům.Charakteristickou vůni jednotlivých silic zpravidla podmiňují terpenické složky.
Slizy – hojivý účinek na tkáně a sliznice
Sliz najdeme v každé rostlině. Jde o takzvaný viskózní polysacharid, který je z rostlin vylučován pro jejich ochranu. V medicíně jsou slizy a kleje velmi významnými farmakologickými látkami. Mezi nejvýznamnější byliny obsahující léčivý sliz patří například list proskurníku, květ a list slézu , jitrocelový list, list podbělu nebo semene lnu.
Třísloviny – stahující a protizánětlivý účinek
Třísloviny jsou rostlinné látky, chemicky nejednotné, rozpustné ve vodě i lihu. Srážejí bílkoviny, oxidací tmavnou a mění se v látky fyziologicky neúčinné. Proto drogy obsahující třísloviny neskladujeme delší dobu.
Terapeuticky významný je jejich stahující účinek. Urychlují hojení a vytváří nové tkáně. Zevně se využívají k léčení bércových vředů, hemeroidů, popálenin a omrzlin. Vnitřně léčí onemocnění žaludku a střev, průjem, zánětlivá a virová onemocnění, používají se jako protijed (káva, čaj) při otravách alkaloidy a těžkými kovy. Patrí sem : Dubová kůra, vlašský ořech, plody borůvky, trnky, jahodníku, listy borůvky, yzopu, tymiánu, šalvěje, kořen rdesna, nátržníku a krvavce totenu
Vitamíny – jsou velmi důležité pro posílení a udržení některých tělesných funkcí a imunity.
Existuje 13 základních typů vitamínů. Některé vitamíny obsažené v léčivých rostlinách: vitamín A obsažen zejména v plodu bezu černého, šípku, plodu jeřábu obecného a nati světlíku lékařského. V šípku je obsažen vitamín B1 (thiamin). Vitamín B2 (riboflavin) obsahuje nať kopřivy dvoudomé, šípek a ostružiny. Vitamín B6 (pyridoxin) je v nati kopřivy dvoudomé,…Mezi rostliny obsahující vitamín C patří šípek, černý rybíz, plod bezu černého, borůvky, listy břízy bělokoré, list i plod jahodníku, plod jeřábu obecného, listy jitrocele, nať kopřivy dvoudomé, nať mařinky vonné, květ měsíčku lékařského, mladé listy pampelišky lékařské a citrusy,…
Vosky – nerozpouští se ve vodě – proto v čajích neúčinný
Z rostlinných vosků jsou významné ty vosky, které vystavují ochrannou vrstvu na povrchu plodů a listů. Tvoří tedy vodovzdornou vrstvu (kutikulu). Voděvzdorný charakter je dán hydrofobním charakterem molekul vosku. Použití vosku je především v kosmetickém průmyslu