Působení různých minerálů a rostlinných působků na kůži a celý organismu je velice složité. Všeobecně však můzeme říct, ze dochází ke dvěma základním projevům:
a) k výměně látek mezi kůží a vodou oběma směry
b) k vniknutí rozpuštěných substancí kůží do organismu a výdej určitých látek z organismu do vody.
Kontraindikacemi pro koupele jsou mimo jiné tuberkuloza, nadměrná činnost štítné zlázy, epilepsie, vysoký krevní tlak, akutní záněty, otevřené rány.
K základním projevům pri léčené bylinnými koupelemi patří specifické reakce, které se objevují 3-6 dnů po koupeli a jsou důkazem očekávanéhoo účinku. Koupele dělíme na celkové a částečné ( aplikované pouze na některou část těla). Celkové koupele by měly trvat 20-30 minut. Pro celkovou koupel používáme kolem půl kilogramu čerstvých bylin. Z těch přiravíme nálev nebo odvar a vlejem do vany, kde by voda měla oscilovat mezi 34* – 38*C.
Koupele rozlišujeme podle obsahových látek na siličné, saponinové a tříslovinové. Podle účinku je dělíme na sedativní a dráždící.
Běžně pouzívané jsou siličné koupele ( máta, rozmarýn, heřmánek, mateřídouška, tymián, jalovec…). Tříslovinové koupele mají svíravý protizánětlivý a desinfekční účinek ( šalvěj, ořešák, jablečník, nátržník, dub…,)
Vedle toho můžeme použít koupel jako podpůrný prostředek při léčbě závažných onemocnění a potom pouzíváme zelený čaj, graviolu nebo odvar z antimutagenů.
Pokud se dnes v lázních používá balneofytoterapie, bývá rostlina nahrazována výtažkem nebo dokonce uměle přiravenými organickými solemi. Ty však nemohou nahradit komplexní charakter účinných látek bylinných drog a působí příjemně pouze osvěžující vůní.
Oblíbené olejové koupele mají jen optický učinek na zjemnění pokožky, ale jejich léčebný účinek je téměř nulový.
Má-li koupel léčit, musí být opakovaná, pravidelná a správně přiravená.