Mezi svými klienty se stále setkávám se špatnou přípravou léčebných bylinných čajů, případně se špatným užíváním těchto čajů. Je samozřejmé, že pokud něco špatně připravím nebo špatně užívám, nebude to účinkovat tak, jak by mělo. Lidé jsou potom z léčebných bylinných čajů zklamaní a přestávají jim věřit. Přitom chyba je na jejich straně, nikoliv na straně bylinek.
Takže – jak využít obrovský léčivý potenciál bylin ve svůj prospěch?
Různé části rostlin připravujeme různým způsobem. Základní dělení přípravy je podle toho, z jakých částí bylin léčivý čaj připravujeme.
Nejběžnější je příprava nálevu, odvaru a macerátu. Rozdíl mezi přípravou odvaru a nálevu je zásadní, ale pro mnoho lidí nejasný a směšování těchto dvou příprav poškozuje léčivý účinek, kterého by jinak bylo dosaženo.
Nálev získáme tak, že přiměřené množství sušené rostliny přelejeme horkou vodou, ideálně o teplotě 80*C. Nálev připravujeme vždy z měkkých částí bylin jako je květ, stonek a list. To proto, že horká voda zajistí prasknutí jednotlivých rostlinných buněk i vakuoly, která je v každé rostlinné buňce ukryta a která obsahuje účinné látky každé jednotlivé rostliny. Dále se nálev připravuje z takových součástí rostlin, které obsahují těkavé látky, které by vařením unikly ( například semena fenyklu nebo anýzu) nebo které jsou ve vodě snadno rozpustné ( sliz).
Naprosto chybná je domněnka, že čím déle necháme horkou vodu na rostlinu působit, tím lepšího a silnějšího účinku dosáhneme. Opak je pravdou. Jednak do vody přecházejí látky, které nemají žádný léčebný účinek, jednak se luhují látky, které způsobují pouze nepříjemnou chutˇ nálevu a jednak dlouhým luhováním dochází ke zbytečnému okysličování nálevu, při kterém se účinné látky mění na látky neúčinné.
Odvar získáme tak, že přiměřené množství sušené byliny vložíme do kastrolku, přidáme studenou vodu (někdy také víno) a směs pomalu přivedeme k varu. Potom snížíme teplotu na minimum a mírně vaříme 7-30 minut – to podle bylin, ze kterých odvar připravujeme a podle účelu, ke kterému je připravujeme. Odvar připravujeme vždy z tvrdých částí bylin jako je kořen, lýko, kůra, tvrdý plod nebo semeno bez těkavých látek. Po odstavení směs okamžitě přikryjeme, abychom zabránili okysličování a luhujeme ještě 10-20 minut. Potom scedíme a vypijeme.
Je-li potřeba připravit léčivý čaj z tvrdých i měkkých částí bylin, je nejsprávnější cesta ta, když připravíme odvar z tvrdých částí bylina ihned po odstavení přidáme směs měkkých částí bylin, zamícháme, přikryjeme a luhujeme příslušnou dobu.
Jakmile je nálev nebo odvar hotový, přecedíme ho a vypijeme do 20 minut od scezení. Je naprosto zbytečné, ba dokonce pro účinek škodlivé, pokud se hotový odvar nebo nálev nechá stát a popíjí se během dne. Oxidace v mezidobí přeměnila všechny účinné látky na látky neúčinné a popíjením takové tekutiny nemůžeme dosáhnout žádných léčebných výsledků.
Macerát připravujeme také z tvrdých částí bylin a to tak, že sušené části bylin vložíme do sklenice a zalijeme studenou vodou (nebo vínem). Směs přikryjeme a vložíme do lednice ( to proto, že některé byliny mají při maceraci tendenci v teple kvasit). Maceraci provádíme 12-24 hodin. Poté, macerát scedíme a vypijeme. Neohříváme, nevaříme. Důvody pro přípravu macerátu jsou dva. Jednak při přípravě odvaru se mohou některé účinné látky zničit, zatímco macerováním se zachovají. Protože však jiné účinné látky se macerováním neuvolní, je odvar také důležitý. Proto je ideální střídat přípravu odvaru a macerátu.
No a za druhé se macerace používá, pokud i z tvrdých částí bylin chceme využít jen látky těkavé nebo dobře ve vodě rozpustné.
K nálevu, odvaru i macerátu používáme vždy byliny nadrobno nakrájené. Semena by měla být lehce podrcená v hmoždíři ( ale ne roztlučená na prášek!).
Poslední chybou, kterou moji pacienti často dělají, je zvyšování množství sušených bylin, které používají na odvar, nálev nebo macerát. Tím, že místo jené polévkové lžíce dáte tři, nebude tekutina účinnější a vy nebudete rychleji uzdravení. Spíše naopak. Je to stejné, jako třeba s aspirinem. Pokud si vezmete jeden, sníží vám teplotu. Pokud si jich vezmete 20, pravděpodobně vám proděraví žaludek a vy můžete vykrvácet do břicha. Bylinky naštěstí při předávkování většinou neškodí – ale ani nepomáhají. Mechanismus jejich účinku je velmi složitý, ale v kostce se dá říci, že než by byliny uškodily, tak raději neúčinkují vůbec.
Obvyklá dávka – pokud odborník neurčí jinak – je 1 polévková lžíce ( tedy asi 12-15g) směsi na 250 ml vody. U dětí je to 1 čajová lžička (3 gramy) na 200 ml vody.
Pokud chceme připravit nálev nebo odvar pro vnější použití – tedy pro koupele, kloktání nebo obklady, je příprava trochu jiná. Používá se větší množství směsi nebo u kloktadel stejné množství směsi, ale poloviční dávku vody.
Poslední chyba, kterou pacienti dělají, je pití několika různých léčivých čajů během jednoho dne. Pokud ráno pijete čaj na klouby, v poledne na žaludek a večer třeba na tlak, účinek se nedostaví. Bylinky mají jiný mechanismus účinku než léky z lékárny. Lék obsahuje jen jednu, výjimečně 2 účinné látky a proto jejich kombinace s jinými léky je možná ( i když ne žádoucí). Každá jednotlivá bylina však obsahuje desítky účinných látek. Aby tělo pochopilo, co se po něm chce, je potřeba pít vždy čaj jen na jednu konkrétní nemoc – buďto tu, která vás nejvíc ohrožuje na životě nebo tu,které je pro vás nejvíc nepříjemná. Po jejím odléčení je možné přejít na léčení další choroby.
Takže – rozhodnout se pro odvar nebo nálev nebo macerát, použít správné množství bylin i vody, luhovat správnou dobu, držet přikryté, vypít tak, aby se neztratil účinek a pít vždy jednu směs na jednu konkrétní nemoc.
Dodržením těchto několika jednoduchých zásad zajistíte maximální účinek bylin a budete překvapeni jejich účinkem a úůevou, kterou vám přinesou.