Praktické poznatky bylinkáře
O vzájemném vlivu nemocí tělesných na naši psychiku a psychických problémů na naše tělo už konečně nepochybuje ani většina klasicky vzdělaných lékařů. Sice tuto myšlenku nedokážou ve velké většině správně uchopit a aplikovat ve své medicínské praxi, ale buďme vděčni i za to málo, co se v jejich myslích změnilo.
Mnohem horší setrvačnost pozoruji ve své praxi v myšlení svých běžných pacientů. Hlavně těch starších. Chodí ke mně především lidé, kteří chtějí vyléčit svůj tělesný problém jinak než léky, ale kteří mají nulový až negativná vztah k věcem, které přírodní zákony nemohou postihnout. A současně stále považují duševní problémy za projev slabosti, bláznovství, za něco, co nepřipustí ani sami sobě, natož aby o tom mluvili s někým cizím. A pokud bych jim na prvním sezení naznačila, že jejich tělesné problémy souvisí s jejich trápením, které se stalo před mnoha lety a které buďto oslabilo některé orgány nebo – jako v případě nemocí kůže – se do nich přímo transformovalo, tak ke mně okamžitě pocítí nedůvěru. Doba minulá na nich zanechala v této oblasti neuvěřitelně negativní vliv.
Zahajuji proto léčbu dlouhým, někdy i hodinovým rozhovorem. Ten mi pomůže, abych si sama udělala obrázek, odkud může daný problém pocházet. Pokud položím otázku co se stalo tak rok před dobou, kdy se jejich nemoc poprvé objevila, všichni mi odpoví totéž. „Nestalo se nic. Jsem přiměřeně spokojený, žádné zvláštní nebo nepřekonatelné životní trable nemám. Mám prostě jenom nějakou nemoc.“ Pokračuji namícháním příslušné čajové směsi, tinktury nebo hotového výluhu a při rozloučení jen tak neurčitě zamumlám, aby se přece jen zamysleli, co se tehdy stalo. Pohled většiny klientů je v tom okamžiku úplně stejný – netrpělivost, odmítnutí, pochyby o mých schopnostech.
Při druhé návštěvě je to již trochu jinak. V 80% případů slyším toto: „Tak jsem přemýšlel o tom co jste říkala a vzpomněl jsem si, že půl roku před tím, než mne ta nemoc skolila, tak jsem….“ Při třetí a další návštěvě se vzpomene i těch zbývajících 20%.
2 typické příklady:
Paní, 50 let, v dobré fyzické kondici přišla s lokalizovanou lupenkou na levé noze. Odmítla jednoznačně myšlenku, že by se jí něco v minulosti stalo, co by mohlo spustit tuto kožní nemoc. Při druhé návštěvě si „vzpomněla“, že ji rok před propuknutím nemoci neoprávněně vyhodili z bytu a měla problémy, kam se rychle přestěhovat. A při třetí návštěvě si „vzpomněla“ i na to, že půl roku před prvními projevy nemoci ji bratr připravil podvodem o dědictví po rodičích.
Paní, 74 let má zničený žaludek, protože 20 let bere kortikoidy. Ty jí drží na uzdě velmi bolestivé puchýřnaté onemocnění kůže. Je vdaná, přivezl ji syn, zdá se, že je obklopena milující rodinou. Sama prohlásila, že se jí nic závažného v životě nestalo. Při druhé návštěvě najednou řekla, že měla celkem 3 syny. Ale 2 umřeli vždy pátý den po narození. S manželem o svém zármutku nikdy nemohla mluvit, protože vždy vstal a odešel na pole a vrátil se až za tmy. Tak si celou svou bolest musela nést jen sama v sobě.
V mladší generaci svých klientů tento problém odmítání synergie duše a těla již nevidím v takové míře a jsem tomu moc ráda.