Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Označení “deprese“ pochází z latinského deprimere – složeniny slov de (dolů) + primere (tlačit). Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (ahedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění. Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různá. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti.
Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a ztrácí zájem o své koníčky, záliby a sex. Dochází ke změně spánku, zpravidla se hůře usíná a brzy budí nebo se může spát i více než je obvyklé – třeba i skoro celý den. Člověk například nemůže dlouho usnout a jde spát až v 6 hodin ráno. I když dotyčný spí 12 hodin, nenačerpá energii, ale naopak cítí slabost. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohou soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Nemají z aktivity tak velký prožitek jako dříve. Charakteristická je i ztráta energie.Dotyčný cítí, jako by v celém těle žádnou neměl, cítí se velmi slabý. Nemá sílu udělat i tu nejméně náročnou činnost. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívají silné úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5–15 % nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život sebevraždou. Deprese se také může projevovat poruchami paměti, kdy nemocný budí dojem skoro dementního člověka.
Váš šéf nebo kolega se vrátí po víkendu do práce po kolice, způsobené odchodem ledvinového kaménku. Každý se mu bude snažit udělit lékařskou radu, každý ho bude chtít potěšit, každý ho bude posílat ke známému lékaři.
Představme si nyní, že váš šéf nebo kolega se vrátí po víkendu vykolejený, popletený, zpomalený a zcela skleslý. Všichni si navzájem něco šeptají, každý se mu však vyhýbá, nejbližší spolupracovník mu možná poradí: „Vzmuž se“. Nikdo se před ním nezmíní o lékaři.
Nikdo nikomu nezazlívá žlučový kamínek, i když si ho dost pravděpodobně vypěstoval nesprávným stravováním. Deprese, psychický kolaps nebo stresová reakce jsou však považována za slabost, kterou lze překonat vůlí.
Nikdo nikomu neříká: „Proskoč se“, nebo: „Ono to přejde“, když si zlomí nohu. Každý dlahu na zlomeninu akceptuje. Každý však radí: „Poskoč si (tedy zasměj se) a pusť to z hlavy“, pokud si někdo zlomí duši. A přitom i tady stačí včas přiložit na určitou dobu dlahu na duši.
Nikdo se nebude hádat, že při zápalu plic musí ležet v posteli a brát antibiotika. Málokdo však uzná při zápalu duše, že je potřeba dodržovat určitý režim a léčit se.
Lidé posuzují nesrovnatelně tvrději onemocnění duševní než tělesná Tělesné choroby jsou ty správné, duševní ty špatné. S tělesnými chorobami se často „chlubíme“, duševní s obtížemi přiznáme sami sobě.
Lidé s pochopením a bez poznámek akceptují, že pacientova slezina neprodukuje dost hormonů, které by regulovaly činnost kostní dřeně.
Lidé s nedůvěrou a nepochopením vyslechnou, že z pacientových nervových buněk uniká serotonin a to způsobuje jeho hlubokou depresi.
Není nic horšího, než se snažit člověka postiženého depresí dostat z jeho nemoci slovy : „tak se usměj, a ono to přejde.“ Nepřejde. Stejně jako neříkáme člověku se zlomenou nohou : „Tak si poskoč a ono to přejde.“ Nebo další perla, která rozhodně nepomůže: „Depku má každý, to tě hned přejde.“ Depku má možná každý, ale deprese a depka – to je jako porovnávat vlnu tsunami a zašplouchání v rybníku. Další špatná věta:“ Kdybys chtěl, tak by ses z toho dostal:“ Nedostal. Stejně, jako se nedostanete bez pomoci z infarktu, i když budete sebevíc chtít. Co může pomoci, je říct jasně, klidně a bez emocí v hlase.:“Myslím, že trpíš těžkými depresemi. Musí to být hrozné, nedovedu si to představit. Jsem ale tu, budu tě podporovat a cokoliv, co bude v mých silách, udělám, abych ti tvůj problém zmenšil.“
Již při prvních příznacích deprese je nezbytné nasadit účinnou bylinkovou léčbu, která může pomoci zabrzdit rozvoj deprese až do jejích tragických rozměrů. K bylinkové léčbě je dobré přidat další níže uvedené aktivity. Všechny tyto aktivity je však dobré dělat s někým, kdo dohlédne nejen na jejich správné provádění, ale hlavně bude mlčenlivým pozorovatelem případného náhlého zhoršení stavu, které by mohlo vést i k pokusu o sebevraždu.
Jako první pomoc při počínající depresi, která se projevuje hlavně nočním probouzením a neschopností znovu usnout doporučuji směs z vrbky úzkolisté, mučenky, bukvice, gotu koly a meduňky a levandule. Tuto směs pijeme dvakrát denně nejméně 3 týdny. V případě, že se příznaky deprese budou zhoršovat, přidáme ke směsi šišák stranokvětý a šalvěj muškátovou. Na spaní můžeme směs doplnit ještě o třezalku , chmel a jasmín V případě těžké nespavosti je možno přidat na jeden šálek čaje ještě špetku byliny tagetes lucida. Nervovou soustavu dále posilujeme pojídáním loupaných dýňových semen, semen šalvěje španělské (známe v Čechách jako chia semínka) a semen indické byliny jyotishamati. K této bylinkové léčbě přidáme léčbu světlem a barvou. Každý den se musíme vystavit alespoň na 2 hodiny slunečnímu svitu. To neznamená opalovat se, ale jen ležet třeba ve stínu a pozorovat nad námi korunu stromu, modré nebe a letící oblaka. Jinak dělejte nic. Nenamáhejte se myslet pozitivně. Stejně to v této fázi nepůjde. Prostě ležte a vnímejte přírodu, zemi, vesmír kolem vás. Pokud slunce nesvítí nebo je již příliš velká zima, musíte si pořídit alespoň jednu takovou žárovku, která svítí ve slunečním spektru. Ležet v pokoji, kde je tato žárovka rozsvícená a představovat si onen strom, oblaka a modré nebe. Pokud se vám bude chtít v té chvíli plakat, plačte. Nestyďte se za svůj smutek, bolest, která vás téměř ochromuje. Není za co se stydět. Pořiďte si pár metrů levné látky v bílé, žluté a červené barvě. Přehoďte látky jen tak v obýváku, v ložnici, zahalte se do nich doma po indicku, prostě si jejich barvu užívejte. Požádejte někoho, aby vám obden přinesl červenou růži a často se na ni dívejte. Kupte si pár kvalitních éterických olejů z levandule, pomeranče a třeba skořice a kápněte si každý večer na polštář. Zkuste vyjít do přírody – ale pokud možno, tak ne sám. Jsme-li vy depresích, působí na nás procházka v přírodě spíš nesnesitelně. Jděte s někým, kdo vás bude jen mlčky doprovázet, nebude vás nutit k rozhovoru a bude jen takovým vaším andělem strážným.Ideálně s milovaným a milujícím psem.